Nejslavnější verše písní Georgese Brassena
3 nejlepší podle 270 hlasů od lidí: Milenci, kteří se líbají na veřejných lavičkách, / Veřejné lavičky, veřejné lavičky · Ale dobří lidé nemají rádi, když jdeme jinou cestou než oni · Pozor na gorilu!. (Aktualizováno 29. 12. 2021.)
Od „La Mauvaise Réputation“ po „Copains d'abord“ a „Prosba o pohřbení na pláži Sète“: verše Georgese Brassense (1921–1981), které ve Francii zná každý, s písní a rokem vydání.
Automaticky přeloženo (originál v jazyce Français). Viz originál
Nejlepší 11
-
1
Milenci, kteří se líbají na veřejných lavičkách, / Veřejné lavičky, veřejné lavičky
Píseň „Milovníci veřejných laviček“ (1953).
-
2
Ale dobří lidé nemají rádi, když jdeme jinou cestou než oni
Píseň „La Mauvaise Reputation“ (1952).
-
3
Pozor na gorilu!
Píseň „Gorila“ (1952).
-
4
Chudák Martin, ubohá bída, / Kopej zemi, kopej čas!
Píseň „Pauvre Martin“ (1953).
-
5
Na čase nezáleží, / Když jsi hloupý, jsi hloupý
Píseň „Time Matters“ (1961).
-
6
Vedle mého stromu, / žil jsem šťastně
Píseň „U mého stromu“ (1955).
-
7
Ne, to nebyl vor / z Medúzy, tahle loď
Píseň "Les Copains d'abord" (1964).
-
8
Tato píseň je tvá, / Ty Auvergne, který bez obřadu / dal mi čtyři kusy dřeva / Když v mém životě byla zima
Píseň „Píseň pro Auvergnat“ (1954).
-
9
Je příliš mnoho ptát se: na mém malém pozemku, / Prosím, zasaďte druh borovice
Píseň „Beg to be pohřben na pláži Sète“ (1966).
-
10
Zemřít pro nápady, dobře, ale pomalá smrt
Píseň „Dying for Ideas“ (1972).
-
11
Mám tu čest / nepožádat tě o ruku
Píseň „The Non-Proposal“ (1966).
Jak je tento žebříček uspořádán? Podle hlasování lidí: každé ▲ přidá bod a každé ▼ jeden ubere. Kdokoli může hlasovat a přidat, co chybí.
Chybí něco?
Komentáře (9)
Chcete-li komentovat, přihlaste se
« Mourir pour des idées, d'accord, mais de mort lente » : on devrait l'apprendre à l'école, celle-là.
Les Copains d'abord en dernier de la soirée, c'est obligatoire chez nous.
La Non-Demande en mariage est sous-estimée. C'est la plus belle chanson d'amour qui refuse le mariage.
Chanson pour l'Auvergnat, ça me fout les larmes aux yeux à chaque fois. Rien que la voix et la guitare.
Il manque « Les Passantes », non ?
Les Passantes, c'est un poème d'Antoine Pol, Brassens l'a juste mis en musique. Pareil pour « Il n'y a pas d'amour heureux » d'Aragon.
Mon grand-père connaissait Le Gorille par cœur et le chantait à tous les repas de famille, au grand désespoir de ma grand-mère.
« Quand on est con, on est con »… Rien à ajouter, c'est toujours d'actualité.
La Supplique, c'est ma préférée. Je l'ai fait passer à l'enterrement de mon père, qui était de Sète. Tout le monde chantait à la fin.